Hlazení I Petting a wolf
Nedávno se mi Betynka lísala pro pohlazení. Dnes ráno chtěla vyloženě drbat za ušima. Zase si o to sama řekla. Tento typ požadavku od roztomilé vlčice samozřejmě neodmítnu. Astík je stále zdrženlivější, ale aspoň mi občas olízne ruku, nebo mne do ní přátelsky štípne. Jenže odpoledne holky ve výběhu docela divoce dováděly a při tom se Astě povedlo zavřít se v kotci. Sledoval jsem na kamerách, jak panikaří a Bety ji chvilku zkoušela odtamtud dostat. Po chvíli bylo jasné, že se jim to nedaří, tak jsem šel Astě pomoci. Jenže... Od té doby, co jsou holky u nás, neustále přemýšlím, jak je zbavit obojků, protože to by znamenalo je nechat veterinářem přispat. Kdykoli jsme si společně hráli za asistence jejich kámoše Borise, snažil jsem se nenápadně dostat na jejich obojek, abych jim ho nějak sundal. Tím, že se Astík sama uvěznila v kotci, jsem si říkal, že by se toho dalo využít. Přeci jen známe pořekadlo, že všechno zlé je pro něco dobré. Než jsem k nim došel, měl jsem v hlavě připravených několik scénářů, jak by se dal z Asty sundat obojek, aniž by mne dohryzala, kdyby se splašila až do hysteráku. Z dřívějška jsem o tom věděl své, když se předchozí vlk Macek jen trochu o něco řízl. Vyloženě přepnul na "baskervila" a nebylo dobré do jeho výběhu tehdy vůbec vstoupit, jak šílel. Na začátku videa je vidět, jak Astík leze po stěně kotce a všemožně se snaží prchnout, jakmile mne viděla přicházet. Vlk v nesnázích je schopen čehokoli. Jenže Bety v tu chvíli přepnula do vlčího módu "zbabělci budou zahubeni". Asta to viděla, já taky. Stejně tak Astík nepřehlédla, že jsem se jí okamžitě začal zastávat a Bety trochu brzdil. Na Betynku to nefunguje, ale Astík mi začala více věřit. Pak mi názorně předvedla, že jejich předchozí majitelé neříkali úplně pravdu, když tvrdili, že s nimi vůbec nic nedělali. Naopak, obě jsou skvěle socializované na kontaktní rozmazlování. Jen ve volném prostoru se takto neprojevují a drží si bezpečný odstup. V uzavřeném prostoru však vůbec. Teď už to konečně vím.
Když je k nám přivezli, nebyl zatím žádný důvod je zavírat, a to ani když jim dělám cokoli ve výběhu. Prostě si tam dělám svoje a ony si odejdou na druhou stranu výběhu a přijdou, jen když samy chtějí. Nijak si vzájemně nepřekážíme. Dnes se však do kotce, sice omylem, ale zavřely samy. Respektive Bety stihla v poslední vteřině proklouznout. Asta je poněkud váhavější, tak měla smůlu. Ovšem díky tomuhle mi holky na sebe zase leccos prozradily.
Od začátku mé práce více zvýhodňuji bázlivky, plašany a nedůvěřivé psy, no vlastně nejen psy. Je s nimi více práce, ale na konci vždy přichází zasloužená odměna v podobě opravdové nefalšované důvěry. A to mne prostě nikdy nepřestane bavit. Když si pořídíte pohodového psa, který pro vás udělá, co vám na očích uvidí a snadno s vámi spolupracuje, to je sice milé, ale na druhou stranu trošku nuda. Když však pracujete s novým dospělým zvířátkem, u kterého musíte hodně přemýšlet jak ho nezradit, při tom si udržet nezbytný respekt a velice citlivě s jeho psychikou zacházet tak, abyste si ho pracně získaly, to je pro mne teprve ta správná výzva a důvod, proč dělám, to co dělám.
Ale zpátky k Astíkovi. Udělalo mi velkou radost, když ode mne po pár tichých slovech přestala odbíhat a naopak se mi postavila úplně na dosah, abych ji mohl něžně drbat ouška a také v tom jejím sametově vlčím kožíšku. Rychle ji to uklidnilo a začala si to vyloženě užívat. Já také, samozřejmě. Bylo vidět, že mazlení znala a chybělo jí to. Mezi tím jsem ji nenápadně drbal kolem obojku a nakonec jsem jí ho přeci jen sundal. Ulevilo se nám oběma. Astince, že má zase více volnosti a mně, že nemusím nechat úplně zbytečně sedovat křehkého vlčka, kvůli prostému sundání obojku.
Teď je na řadě Betynka. Doufám, že bude stejně snadné i jí sundat obojek, jako to bylo v případě Astíka. Jen vím, že ona je oproti ní trošičku rebel. Ale já nakonec vždycky na něco přijdu.
Komentáře