Betty potřebuje kávu I Betty needs cofee
Bettynce nejspíš došly baterky a potřebuje kafe :) Ne, Bettynce zdravotně nic není, to já musel s bacilem do postele. Nemohl jsem se za nimi celý týden chodit mazlit a staral se o ně další ošetřovatel Fanda, což ani jedna zpočátku nenesla zrovna optimisticky. Ale nemohou být absolutně závislé jen na mně, socializace je nutná i v tomto ohledu. Člověk musí myslet na všechno a hodně dopředu plánovat. Co kdybych musel někdy třeba do špitálu, nebo na mne spadl meteorit? Kdo někdy řešil psy z pozůstalosti, dobře ví, o čem je řeč. Pes jedináček, nesocializovaný na změny, neskutečně stresuje a je schopen steskem umřít. Universální "pes všech", si změny užívá, a to je pak diametrální rozdíl v síle jeho psychiky a radosti ze života. Lidé by měli vždycky myslet na kompletní pohodu zvířat, a ne je vychovávat ve stylu "on je jenom a jenom můj, nikomu ho nepůjčím ani pohladit a nikdo se mi o něj nikdy nebude starat". Pak mi tvrdí, že pes "trpí" nějakou separační úzkostí a jiné nesmysly. Přitom je to jen přehnaně rozmazlený asociál, co neumí ani sám dýchat, když není v blízkosti jeho pán nebo panička. A takovéto asociály nebudu dělat ani z naší milované Bettynky s Astíkem. Právě naopak. Mám je natolik rád, že si je nebudu "syslit" jen pro sebe. Samozřejmě, já budu vždycky ten hlavní. Ony vědí, že se mají u mne královsky a jsem tu jediný, kdo jim perfektně rozumí a naopak. Ale přeci je nenechám "chcípnout steskem" jen proto, že je chvilku bude krmit a stlát jim pelíšek někdo jiný. Až si i na tyhle občasné změny trochu zvyknou a přestanou je řešit, budu vědět, že jsou skutečně v bezpečí. Kdo z nás umí věštit, aby stoprocentně věděl, že si nikdy nenamele na ledovce, nebo se mu neudělá blbě na přechodu?
Já jsem svého bacila také neplánoval, prostě se stalo. Jasně, jsou to ultra citlivé vlčice. Proto jsem jim tuhle nezbytnou výuku péče jinou osobou zpočátku usnadnil tak, že jsem se nabalil na ven, byl jsem při krmení a výměny dřevité vlny v pelíšku někde poblíž a mluvil na ně. To je hodně uklidnilo. Koncem týdne už to tolik neprožívaly a moje asistence nebyla téměř nutná. U psů se s tím tolik nemažu. S nimi na tato témata vůbec nediskutuji. Ať si laskavě zvykají, a ne měsíce nebo roky, ale hned teď. A jestli se jim na tom něco nelíbí, chci to písemně. Pak máme tento drobný socializační problémek vyřešený za dvě odpoledne. Psi mi nic podobného neřeší, já pak mohu odjet klidně na týden někam pracovně do ciziny a po návratu u nich nejsou téměř žádné změny. I dětem občas rodiče odjedou někam na služebku a záleží na jejich socializaci, jak se s tím poperou. Rozmazlení spratci jsou z toho zralé na psychiatra, zatímco dobře vychované děti, z toho vytěží, co mohou, když nejsou rodiče doma.
Pořád nechápu, proč ještě v 21. století na tohle při výchově psů lidé nemyslí předem a pak si zadělávají na problém, kdy oni i pes pomalu potřebují psychiatra, jenom když se dospělému psovi zabouchnou dveře před čumákem a on v tu chvíli začne doslova šílet. Lidé by měli v této otázce totiž správně pochopit obě roviny a ne tvrdit, že jejich pes strašně "trpí" jakousi separační úzkostí, když ho jen přehnaně rozmazlili a on se jednoduše nedokáže vůbec ovládat. Jakmile si to dají do správných rovin, půjde jim mnohem snadněji najít řešení. Vždyť jde jen o jednoduchou věc, aby z nezdravého závisláka udělali vychovaného psa pohoďáka. Stále totiž platí, když se neovládá pes, musí ho ovládat jeho pán, a ne se pejska pokaždé ptát na jeho názory, jako by snad on platil složenky, jezdil na nákup, chodil do práce a měl tak nárok na svobodu projevu na úrovni demokracie. Už naše babičky nás učily, co znamená "mazej to rozchodit", proto jsem něco podobného naučil mé psy a nutnou část z toho naučím i naše roztomilé vlčičky. Mohlo by se jim to do života totiž náramně hodit.
Bettynka na videu ve skutečnosti teskní, ale pokud na to člověk půjde s humorem, příště si v podobné situaci i ona lépe poradí a stane se silnější.
Komentáře